Liou-tao-š'

Název cvičení Liou-tao-š' (六道式, liudaoshi) lze přeložit jako Šest taoistických forem. Jedná se o šest jednoduchých pohybů nebo cviků, zaměřených na uvolnění toku energie v celém těle.

Sestavu Liou-tao-š' vytvořil taoistický mistr Moj Lin-šin koncem dvacátého století pro posílení zdraví širokých řad svých žáků, zejména na Západě.

Cvičí se pomalu a uvolněně s myslí koncentrovanou na cvičení. Dýchání je přirozené a bez přerušování. Cvičit můžete kdykoliv během dne po celý rok. Pořadí cviků není závazné, lze jej i změnit.

Tomuto umění se můžete věnovat bez omezení, při normálním provádění zde není žádné zvláštní zdravotní riziko, procvičováním můžete pouze získat.

Na malbě starší než z r. 168 př.n.l. lze nalézt vyobrazení pohybů Liou-tao-š'.

Co je to čchi-kung

Pod pojmem čchi-kung se u nás většinou rozumí široká škála cvičení, která mají svůj původ v Číně, a jejichž hlavním cílem nebo metodou je práce s vnitřní energií člověka za účelem jejího posílení. Někdy je v tomto smyslu čchi-kung přezdíván jako "čínská jóga".

V samotné Číně je pojem čchi-kung (氣功, qigong), který se dá přeložit jako "práce energie", chápán hlouběji. Jde o jistou úroveň mistrovství či dovednosti, kdy cvičenec je již schopen vědomně vnímat vnitřní sílu čchi (dokáže vidět nebo cítit jednotlivé dráhy či body na svém, případně i cizím těle). Pojmem čchi-kung se tedy neoznačují všechna zdravotní a jiná cvičení, ale pouze ta, která vyžadují a předpokládají tuto vyšší schopnost. Příkladem může být třeba Ta-jen čchi-kung (大雁氣功, dayan qigong).

Co je to jang-šeng

Pojem jang-šeng (養生, yangsheng) je u nás mnohem méně znám a zaměňuje se často právě pojmem čchi-kung. Jang-šeng znamená "pěstování (péče, kultivace) života" a jedná se o poměrně jednoduchá tělesná cvičení zaměřená na posílení vnitřního oběhu energie. Cvičení jang-šeng nevyžadují po cvičencích příliš velkou fyzickou zdatnost ani schopnosti vnímat vnitřní sílu. Jejich efekt je podmíněn pouze pravidelným a vytrvalým procvičováním.

Tato cvičení jsou v Číně i ve světě velice známá a populární. Věnují se jim nejen začátečníci v bojových uměních, taiči a čchi-kungu, ale také starší lidé (od 50 do 100 let) pro udržení své vitality, a dále například pacienti čínských nemocnic v rámci podpory vlastní léčby a následné rehabilitace. Příkladem může být Pa-tuan-ťin (八段錦, baduanjin).

Co je to tao-jin

Pojem tao-jin (導引, daoyin) znamená "rozvádění" a jde o méně známé prastaré čínské umění rozvoje vnitřní energie. Většinou se uvádí, že se jedná o historického předchůdce všech dnešních cvičení jako jang-šeng, čchi-kung, ale i tchuej-na, šiacu nebo su-žok, jež se z něj následně vyvinuly. Ve skutečnosti se tao-jin od těchto umění odlišuje tím, že nepoužívá vnější pohyby, jako je mávání rukama apod., které jsou u ostatních cvičebních systémů běžné. U nás se však přesto opět můžete setkat s tím, že se výraz tao-jin s pojmy jang-šeng nebo čchi-kung zaměňuje.